Pořad si kladl za cíl přivést mladé diváky k poznání, že Bible není jen modlitební kniha, ale především literární dílo plné moudrosti našich předků zašifrované do různých podobenství, kterým stojí za to porozumět. Aktéři nás seznámili se sedmi starozákonními příběhy, jež vycházely z literární předlohy Ivana Olbrachta. Byly to: Stvoření světa, Adam a Eva, Kain a Ábel, Potopa světa, Babylónská věž, Mojžíš, David a Goliáš.
Celý pořad byl koncipován s důrazem na vnímání mladých lidí. Zaujmout je měl nejen sugestivní herecký přednes, ale i hudební doprovod v podobě spirituálů. Jednotlivé příběhy byly prokládány poučnými rozpravami, které dokázaly mnohé vtáhnout do děje.
O stvoření světa a člověka
Příběh o tom, jak Bůh v sedmi dnech stvořil naši planetu. Prvního dne utvořil nebe a zemi, druhého oblohu, třetího oddělil pevninu a oceány, čtvrtý den vytvořil slunce a měsíc, pátého dne se rozhodl být chovatelem a stvořil ryby s ptactvem, šestého dne se jeho statek rozrostl o dobytek a jiné čtyřnožce a na závěr vytvořil člověka. Sedmého dne zjistil, že se přepracoval a odpočinul si, požehnavše tento den.
Adam a Eva
Bůh Hospodin udělal člověka z hlíny a vdechl mu život. Dal mu jméno Adam. Stvořil pro něj ráj Eden. Adam dal jména všem zvířatům, která byla v Edenu. Uprostřed ráje stály dva stromy – strom života a strom vědění všeho dobrého i zlého. Bůh mu řekl, aby z těchto dvou stromů nikdy nejedl, jinak zemře. Potom Bůh stvořil ženu, které dal jméno Eva. Jednou šla Eva okolo dvou zakázaných stromů. Na nich se zatím usadil lstivý had, který se ihned ženy zeptal, jestli má opravdu tyto stromy zakázané. Eva odpověděla, že je to pravda a že kdyby ochutnala ovoce těchto stromů, zemřela by. Ale had jí odpověděl, že by nezemřela, ale že by jen věděla to, co vědí pouze bohové. A tak šla Eva za Adamem, aby ho přemluvila k ochutnání zakázaného ovoce. Když se Bůh dověděl o porušení jeho rozkazu, velmi se rozhněval. Hadovi, který vše zavinil, řekl, že se po celý svůj život bude po břiše plazit. Ženě pak řekl: „Velice rozmnožím bolesti tvé a práci tvou, budeš pod mocí mužovou a on bude panovati nad tebou.“ Adamovi pravil: „Že jsi uposlechl hlasu ženy a vzal jsi ze stromu, který jsem zapověděl, budiž ti země zlořečená. Trní a bodláčí ti ploditi bude a v potu tváře budeš jísti, dokud se nevrátíš do země, z které jsi vzat. Neboť prach jsi a v prach se obrátíš.“ Pak vyhnal Bůh Adama a Evu z Edenu, aby obdělávali zemi, ze které byli vzati.
Vražda Kainova
Adam si vzal Evu za manželku a narodili se jim dva synové. Kain byl oráčem a Ábel pastýřem ovcí. Ábel byl spravedlivý, Kain zlý a závistivý. Jednoho dne bratři vystavěli z kamení oltář, aby přinesli zápalnou oběť z prvorozených plodů, neboť ty náleží Hospodinovi. Kain obětoval z úrody a Ábel z prvorozených beranů. Ábelova oběť se Bohu líbila, ale s Kainovou obětí byl nespokojen. Kain se rozzlobil a nemohl přenést přes srdce, že bratra Bůh stále chválí. Jeho závist k Ábelovi stále stoupala. Jednoho dne vyzval bratra, aby si spolu vyšli do polí a tam ho zavraždil. Hospodin za Ábelovu vraždu Kaina zatratil, udělal ho nesmrtelným a Kain musel za svůj čin trpět a musel odejít ze své země do země Nód.
O potopě světa
Adam a Eva měli spoustu potomstva. Jednou se jim narodil syn jménem Set. Mezi jeho pokolením bylo hodně mužů dobrých, kteří věřili a byli s Bohem a Hospodin prodloužil dny jejich života. Metuzalémovi bylo 969 let a jeho synovi Lámechovi 777 let. A Lámech zplodil syna, kterého nazval Noe. Ale začali se množit lidé a převládala ukrutnost a lidská zlost, vzrostla pýcha a bezbožnost. A když to Hospodin uviděl, litoval, že stvořil člověka, a v srdci měl bolest.
„Vyhladím ze země vše živé od člověka do zvířete, do plaza až i do ptactva nebeského, neboť líto mi jest, že jsem je učinil.“
Tak pravil Hospodin, avšak Noe před ním našel milost, protože byl mužem spravedlivým. Proto řekl mu Bůh:
„Nastává konec všemu živoucímu, neboť Země jest naplněna hříchem a zahubím ji. Ty však si vystav koráb z dříví tesaného, zhotov v něm přehrady a uvnitř i zvenčí jej vymaž smolou…“
Noe vše učinil. Do lodi vzal své potomky a od všech zvířat vždy po páru. Když byla loď postavena, pravil Bůh Noemu, ať nastoupí on i jeho družina do korábu, protože bude po čtyřicet dnů a nocí chrlit déšť. Noe a jeho synové Sem, Chám a Jáfet, Noemova žena a ženy jeho synů i se zvířaty vešli do korábu a Hospodin za nimi zavřel poklop. Stalo se, že po sedmi dnech přišla potopa. Otevřelo se nebe a všechny studnice světa. Umřelo všechno živoucí, zůstal jen Noe a jeho družina, plavící se v rozbouřených vodách. Vody setrvaly na Zemi 150 dnů. Tehdy se na ně Bůh rozpomněl a zželelo se mu jich. Seslal na zem vítr a uzavřel studny. Koráb stanul na hoře Araratu. Noe vypustil holubici a ta se k němu vrátila, neboť nevěděla, kam by její noha spočinula. Počkal sedm dní a vypustil ji znovu. Tentokrát se k němu vrátila s olivovou ratolestí. Počkal dalších sedm dní a vypustil ji znovu. Už se k němu nevrátila – tím usoudil, že voda opadla. Sundal víko a viděl, že oschly vrcholky hor. Za dva měsíce Země oschla celá. Bůh poručil Noemovi, aby vyšel ven a žil na Zemi. Z díků vystavěl Noe Hospodinu oltář a obětoval zápalnou oběť. Vůně masa se Hospodinu zalíbila a řekl si, že nikdy nebude zlořečit člověku…
Stavění věže a zmatení jazyků
Tři byli synové Noemovi. Sem, Chám a Jáfet. Sem měl pět, Chám čtyři a Jáfet dokonce sedm synů. Jejich pokolení se rozprostřela po Zemi a zalidnila ji. Byl pak tehdy jen jeden jazyk a jedna řeč. Stalo se, že našli dobré pastviny v zemi Sinearu a bydleli tam ve stanech. Za čas si řekli, že by mohli vystavět město a věž, jejíž vrcholek by dosahoval až k nebi. Tak by se stali slavní. Ale Bohu se jejich plány nelíbily, a proto sestoupil z nebes. Bůh si řekl, že jim zmate jejich jazyky, aby jeden řeči druhého nerozuměli. Učinil tak, a když lidé stavějící věž na sebe hovořili, nepoznal nikdo smysl toho, co k němu mluvil druhý. Museli nechati stavění a Hospodin je jako národy různých jazyků rozptýlil po celém světe. Proto se tomu místu, kde Bůh zmátl jazyky, říkalo Bábel – zmatení.
Mojžíš
Pokolení Jákobovo (a tedy Josefovo) zůstalo v Egyptě po čtyři století, ale egyptští již na Josefovy dobré skutky pro Egypt zapomněli, dokonce se Židů a jejich rostoucí populace báli, a tak farao rozkázal zabíjet všechny izraelské novorozené chlapce. Ale novorozeného Mojžíše poslala jeho matka po řece a vylovila jej egyptská princezna.
Mojžíš tedy vyrostl při dvoře, ale když se stal dospělým, začal soucítit se svým utiskovaným lidem (z něhož si Egyptané udělali otroky) a zjevil se mu Bůh. Hospodin pravil Mojžíšovi, že s božskou pomocí vyvede lid izraelský z Egypta.
Pomocí deseti božských ran, hrůz pro Egypt, se povedlo získat faraónovo povolení k odchodu Židů, ale když izraelští v čele s Mojžíšem byli u břehu Rudého moře, jali se je faraónovi vojáci pronásledovat. Hospodin ale otevřel izraelským moře, aby mohli uniknou, a jakmile se za nimi vrhli Egypťané, moře se zavřelo a egyptské vojsko pohltilo.
Desatero božích přikázání
Mojžíš putoval s lidem pouští a Bůh jej vyzval, ať vystoupí na horu Sinaj, kde mu Hospodin dal kamenné desky s Desaterem Božích přikázání. Mojžíš tam ale pobýval velmi dlouho, lidé se tou dobou začali bát a ze zlata si uhnětli bůžka. Mojžíš to viděl scházeje z hory s kamennými deskami a přikázáními na nich, když toto viděl, rozbil desky a poslal své věrné, aby část lidu, nejhorlivěji se klanějící idolovi, pobili. Ale Hospodin lidu přeci odpustil a jal se s Mojžíšem sestavit další desatero.
V jednoho Boha věřiti budeš.
Nevezmeš jména Božího nadarmo.
Pomni, abys den sváteční světil.
Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi.
Nezabiješ.
Nesesmilníš.
Nepokradeš.
Nepromluvíš křivého svědectí proti bližnímu svému.
Nepožádáš manželky bližního svého.
Aniž požádáš statku jeho.
ZNĚNÍ DESATERA, JAK JE ZACHOVÁNO V PÍSMU SVATÉM STARÉHO ZÁKONA:
Druhá kniha Mojžíšova 20,1-17 a Pátá kniha Mojžíšova 5,6-21
David a Goliáš
Po smrti Samsonově nechtěli Izraelci poslouchat soudce, a tak si zvolili za krále Saula. Tenkrát žil v Betlémě Judově muž jménem Izák a ten měl osm synů. David pásl stáda. Byl to mládeneček pěkný, rezatých vlasů a líbivého vzhledu. Stalo se, že Filištínští sebrali vojsko a vytáhli na Izrael. Když Saul viděl, že se hnulo vojsko Filištínů, shromáždil i on své vojsko. Se Saulem byli také tři synové Ezae Betlémského. Filištínští se položili na jedné straně hory a Izrael na té protější. Údolí mezi nimi zůstalo volné. Potom dvakrát denně, ráno a večer, vycházel z vojska filištínského muž zvaný Goliáš. Byl to bojovník urostlý a byl řádně vyzbrojen. Zeširoka se rozkročoval a křičel na Izraelské:
„Co tu děláte, že jste se tak vojensky seřadili? Jsem Filištínský, a vy jste jen služebníci Saulovi. Vyberte jednoho ze svých řad, ať ke mně sestoupí a bojuje se mnou. Odolá-li mi a zabije mě, budeme vašimi otroky, přemohu-li ho a zabiji já jeho, budete vy sloužiti nám.“
Tak se chvástal každé ráno po čtyřicet dnů. Ale Izraelci se k němu báli přiblížit. V ten čas šel David k vojsku, aby donesl svým bratrům míru praženého obilí a deset chlebů a hejtmanovi pak deset čerstvých sýrů a přilepšil jim na stravě. Když přišel do vojska, uslyšel posměch. To Goliáš se opět posmíval Izraeli. David to uslyšel a dal se s ostatními vojáky do řeči:
„Toto pohanění musí být z Izraele smyto! Kdo je ten neobřezaný Filištínec, že smí urážet vojsko živého Boha?!“
Tak dlouho mluvil, až se to dostalo ke králi. Dal ho k sobě přivolat, a když spatřil mladého chlapce, nevěřil svým očím. Pak ho ale propustil s požehnáním. David vzal do ruky hůl, z potoka vybral pár oblázků, pak sestupoval z údolí, ve druhé ruce prak. Spatřiv ho Goliáš, dal se do pohrdavého smíchu:
„Copak jsem pes, že jdeš proti mně s holí?“
A zlořečil tak Davidovi, ten mu však odpověděl:
„Jdeš na mě s mečem a kopím, ale já jdu na tebe ve jménu Hospodinova zástupu, Boha vojsk Izraelských, kterému jsi utrhal…“
Goliáš začal postupovat k Davidovi, a ten se dal také do pohybu. Když se Goliáš přiblížil, David sáhl po jednom z oblázků, dal si jej do praku a začal s ním točit nad hlavou. Zatočil a mrštil. Trefil Goliáše doprostřed čela a kámen mu vnikl do mozku. I Goliáš padl k zemi. David přiběhl ke Goliášovi, vzal si jeho meč a usekl mu hlavu. Když to uviděli Filištínští, dali se na zběsilý útěk, byť byl zabit nejsilnější z nich. Izraelci se hnali za nimi. Potom si Davida nechal předvolat král a ptal se ho, čí je. Poslušně odpověděl a pak v noci, kdy všichni spali, vyšel ze svého stanu a děkoval Bohu.
