Abych tomu přišla na kloub, vypravila jsem se s maminkou na mikulášskou besídku. Bylo 4. prosince, tak jsem si říkala, že to bude dobrá příprava na druhý den, kdy budou Mikuláši a čerti úplně všude. V tělocvičně školy už bylo několik dětí, ty menší byly stejně zvědavé jako já, větší se pobaveně uculovaly a naši rodiče byli spokojení, že si společně užijeme nějakou tu kulturu.
Nejdřív nás přivítal jeden milý student a říkal, že dnešní Mikulášská besídka je projekt v rámci praktické maturitní zkoušky žákyň oboru Hotelnictví a turismus. Rozhodla jsem se, že budu jednou taky maturovat, a myslím, že maturovat z Mikuláše musí být paráda.
Pak nám dva žáci školy předvedli, co by měl umět správný barman. Říkají tomu free style a lítají při tom lahve a skleničky vzduchem. Až budu velká, budu asi chodit do baru. Následovala přestávka, během které nám šikovné studentky míchaly andělské koktejly i čertovské drinky. Potom vystupoval legrační kejklíř Jonáš, který málem probodl jednoho pana učitele, když nad ním házel obrovskými noži. Naštěstí se nic nestalo panu učiteli ani nám, kteří jsme seděli v první řadě.
A pak přišlo to nejdůležitější. Zhasla světla, a když se rozsvítilo, byli tu opravdový Mikuláš, Anděl a dva čerti. Kdo řekl básničku, dostal od Mikuláše balíček. Hned jsem si ho rozbalila a představte si, kromě sladkostí tam bylo uhlí! Mikuláš fakt věděl, že jsem nebyla pořád jen hodná. A tak zatímco ostatní děti tancovaly s Mikulášem a čerty, já jsem se raději držela stranou, až mi Anděl utřel slzičky a vzal mě do náručí. Takže nakonec to bylo fajn a příští rok jdu určitě zase.
dle dojmů pětileté očité účastnice zachytila
Mgr. Irena Závacká – vyučující českého jazyka a literautry
