Máte za sebou teprve první ročník oboru Kadeřník, jakou práci vám v kadeřnictví svěřili?
Denis: Hned první den jsem dostal do ruky nůžky a důvěru paní Sirpy Jokinen, odborné učitelky, a pokusil jsem se o střih krátkých vlasů. Dopadlo to dobře. Zákaznice byla spokojená. Pak jsem barvil a foukal a nejenže si nikdo nestěžoval, ale dokonce jsme byli všichni chváleni. Tato slova díků tak vlastně patří i našim znojemským učitelkám.
Pak jsem zažil ještě jednu zajímavou zkušenost. Ve školním kadeřnictví právě končily rekvalifikační kurzy pro dospělé a já jsem byl požádán, abych posloužil jako model. Teď mám na hlavě docela slušivý suvenýr.
Iveta a Dana: Nám se líbily hlavně nové barvící techniky, paní Jokinen nám ukázala, jak si zjednodušit práci, a taky nás zaujalo, že převládající barvou oblečení a ručníků v kadeřnictví není bílá jako u nás, ale praktická černá. Skvělé bylo vybavení školního salónu a především lidský přístup. Každý se nám snažil pomoct, ukázat něco nového, vše se odehrávalo ve velmi milé a klidné atmosféře, prostě pohoda.
Kuchyně kajaanské střední školy připravuje poměrně velké množství obědů, nebyl to pro vás nezvyklý nápor?
Matěj: Je to fakt velká škola a obědy mají žáci zadarmo, takže chodí skoro všichni a my jsme měli po celou dobu docela dost práce.
Jakub: Ruční práce moc nebylo, na všechno jsou stroje, ale nenudili jsme se.
Kristýna: A taky jsme se naučili péct tradiční finské pečivo. Často jezdím na soutěže a už se těším, že své finské zkušenosti využiji i tam.
Během třítýdenní stáže jste poznali rozhodně víc než školní kuchyň a kadeřnictví.
Jakub: Měli jsme opravdu pestrý program, třeba výlety do turistického střediska Vuokati, do přístavu Oulu v Botvickém zálivu, a taky sportovní aktivity.
Matěj: Právě ve Vuokati jsme vyzkoušeli nordic walking, chůzi s holemi, docela zábava. Mě tedy víc baví fotbal nebo bowling, ale i na ten jsme si čas našli.
Máte samé pěkné zážitky, bylo vůbec něco, co se vám nelíbilo?
Iveta: Měli jsme docela strach z místního jídla, přece jen doma je doma. Ochutnali jsme sobí maso i ryby a všechno bylo super. Zpočátku nás udivilo, že Finové pijí ke každému jídlu několik sklenic mléka, ale zvykli jsme si i na to.
Kristýna: Každému z Přímětické bych doporučila, aby neváhal a na podobnou stáž se přihlásil. Sice jsme se ze začátku trochu báli neznámého prostředí, ale bylo to fajn a tři týdny utekly jako voda.
Fotka č. 1 – finské pečivo
Fotka č. 2 – I.Vodáková s D.Hajznerovou ve škol. kadeřnictví
Fotka č. 3 – Jezero v Ruuhijarvi
Fotka č. 4 – Na výletě v Ruuhijarvi