Obsah

Moje neviditelná cesta

Typ: ostatní
člověče nezlob se pro nevidomé Kolik z nás může říct, že ví, jaké je žít život s handicapem? Moc lidí asi ne. Ale s jistotou to mohou říct studenti oboru Sociální činnost SOU a SOŠ SČMSD Znojmo, s. r. o. Dne 24. června 2013 strávili den v Praze, kde navštívili Neviditelnou výstavu, odkud se přemístili na výstaviště do Holešovic na interaktivní výstavu s příznačným názvem Moje cesta. Na Neviditelné výstavě zažili žáci na vlastní kůži pohyb v absolutní tmě. Během téměř dvouhodinové prohlídky pozvali sami nevidomí průvodci návštěvníky do „svého světa“, kde jim předvedli jejich běžný život: návštěvu domu, pohyb po kuchyni, obývacím pokoji, koupelně, návštěvu obchodu, chůzi po ulici plné aut včetně posezení v kavárně. Po celou dobu průvodce pomáhal s orientací v prostoru a trpělivě zodpovídal zvídavé dotazy všech zúčastněných.

V Holešovicích už bylo vše zaměřeno nejen na život ve tmě, ale také na život v tichu či tělesné postižení. Kromě prohlídky černého tunelu a psaní na Pichtově psacím stroji Braillovým písmem jsme si vyzkoušeli odezírat ze rtů, základy znakové řeči a pohyb pomocí bílé hole či ortopedického vozíku. Jak si hrají lidé s handicapem? Úplně stejně, jako lidé bez postižení. Pexeso či piškvorky pro slepé? Ano. Basketbal či florbal pro tělesně postižené? Samozřejmě. Fotbal? Bez problémů. Stačí mít jen vhodný míč s rolničkou uvnitř a není co řešit. Zvládli bychom pomoci „vozíčkáři“ přes ulici? Dnes už bezpochyby ano.

O co je tedy život člověka s handicapem chudší, než život „zdravého“ jedince? Jaký je mezi námi vlastně rozdíl? My už to víme. Žádný. Lidé s postižením jsou spíše obohaceni o cit a porozumění. Oni totiž dokáží žít naprosto stejně plnohodnotný život jako my, ale bez předsudků.

Mgr. Jana Kamarádová

Fotografie si můžete prohlédnout ve Fotogalerii ( zde pod článkem. )


Vytvořeno: 24. 6. 2013
Poslední aktualizace: 23. 8. 2017 20:32
Autor: Správce Webu