Po příjezdu do domova pro seniory v Hollabrunnu nás představili v kuchyni, aby věděli, že mají o dva strávníky navíc. Obědy hradil domov a jídlo bylo jak od maminky. I na oddělení nás vřele přijali. Nikdo zde nedělá rozdíly mezi postavením v zaměstnání. Pomocné síly, studenti i zdravotní personál tu tvořili jeden tým. Přehlednost pracoviště nám zjednodušila naši práci. Nemuseli jsme se neustále ptát, kde co najdeme. Místní pracovníci ihned pochopili, že s rakouskou němčinou u nás nepochodí. Vyšli nám vstříc a používali spisovnou němčinu. Přesto při rozhovorech s klienty docházelo k úsměvným situacím. My jsme někdy nerozuměli jim a oni nám, jelikož rakouská němčina je hodně odlišná. Také některé pracovní postupy a především organizace se lišily. Přímou péči zde totiž mohou vykonávat pouze pracovníci se zdravotnickým vzděláním. Náplní naší práce byla péče o lůžka klientů, doplňování skladů, rozvoz stravy a sbírání nádobí. Tuhle práci zde běžně vykonává pomocná síla (absolventi kurzů). Paradoxně po maturitě nemůžeme tuto práci vykonávat, jelikož je to pod úroveň našeho vzdělání.
Prošli jsme již více zařízeními s různou úrovní péče. Některé domovy již pomalým, ale plynulým krokem dohánějí kvalitu péče o naše seniory tak, jak by měla vypadat v jednadvacátém století. O motivaci pracovníků v podobě mzdy však máme stále co dohánět. Praxe nám přinesla mnoho nových poznatků a ukázala, co bychom měli v péči o seniory do budoucna zlepšit. Jistě si kvalitní péči zaslouží.
Vladimíra Gerbelová, SČ4.A
