Tím byl Jiří Werich Petrášek, dlouho utajovaný nemanželský syn Jana Wericha. Ředitel Evropské obchodní akademie, vysokoškolský pedagog. Herec, dabér, moderátor. Vyrůstal jako adoptovaný syn v rodině manželů Petráškových. O identitě svého pravého otce se dozvěděl až po jeho skonu v roce 1980. Přitahovalo ho divadlo i film, prostě kumšt se vším všudy. Proto chtěl jít dokonce studovat na DAMU. Nakonec se však stal inženýrem ekonomie. K umění má však stále blízko a geny rozhodně nezapře. Po otci zdědil gesta, bonmoty, podobu i veselou mysl.
Po závěrečném potlesku a děkovačce představila režisérka Martina Výhodová čestného hosta, kterým byl právě pan Petrášek. Ten pak krátce promluvil ke zkoprnělým divákům a ocenil profesionální výkony herců. Promluvil také o původní hře, její premiéře a svém biologickém otci, Janu Werichovi.
Nadčasová hra, která je sice zasazena do středověké Paříže a je oslavou Francoise Villona, osloví svou naléhavostí i současného diváka. Alegorie na politickou situaci, nástup fašismu, nezaměstnanost, vzestup kapitalismu a velké třídní rozdíly. To všechno uchopili autoři této hry, která měla premiéru v Praze ve Spoutaném divadle dne 28. listopadu 1935. Podobné problémy trápí i současnou společnost. Vstupy herců jsou proloženy písněmi. Ty jsou velmi známé, dá se říct, že zlidověly. A co víc, dají se aplikovat klidně i do charakteru mnoha našich politiků.
„Hej, pane králi, nebuď líný
Vem hadry a jdi mezi lid!
Poznáš, co je živořit z dřiny,
Uvidíš za den tolik špíny,
Do smrti nebudeš mít klid…“
Režisérka Výhodová pojala hru tradičně. Příliš neexperimentovala a to se určitě vyplatilo. Klasické zpracování, texty proložené písněmi a tancem. Humorný nadhled nad lidskými slabostmi a nedostatečností. Výkony některých členů byly vskutku excelentní. V titulní roli studenta Villona se představil také student. Tím je Marek Zimmermann. Studuje již čtvrtým rokem na SOU a SOŠ Přímětická ve Znojmě, obor Sociální činnost. Letošní školní rok pro něj bude stěžejní, čeká ho totiž maturita. Snad ji zvládne s takovým přehledem, s jakým zvládá postavy v divadelních hrách.
V dalších rolích zazářili například Daniel Rubeš (purkmistr města Paříže), Jana Lobpreisová (žebračka), Dana Nemčoková (vykladačka) či Vojtěch Čabala (královský prévot z Chateletu). O živý hudební doprovod se zasloužila trojice Michal Smrčka, Václav Střecha a Karel Kratochvíl.
Po představení rozdával pan Petrášek v šatně ve foyer autogramy a fotografie. I já jsem získala jeho podpis. Dokonce jsme se spolu vyfotili a krátce pohovořili. Tak se mi splnil sen, setkat se s Werichem. Tedy alespoň s jeho synem. To se mi vyplnilo v září 2015. Můj otec měl tu čest potkat pana Wericha staršího. Bylo to v roce 1965 v jednom knihkupectví na Starém Městě v Praze. I jemu se tehdy Jan Werich podepsal. Inu, život je jen náhoda…
Kateřina Kotoučová
