„Můj tatínek je Afričan a maminka Ruska. Oba ale žijí a pracují ve Finsku a tak jsme Finové,“ vysvětlila s odzbrojujícím úsměvem Emilly. Jejím oborem je už třetím rokem kuchař – číšník.
„A moc mě to baví. Ráda bych po zkouškách zkusila jít ještě na univerzitu a chtěla bych studovat obor managament – hotelnictví,“ svěřila se usměvavá Emilly.
Mezi místními učni a studenty se rozhodně neztratila. I když bohužel angličtinou, která je dorozumívacím jazykem, ještě příliš všichni nevládnou, přesto se vždy domluvili, co a jak se bude dělat. S překladem zdatně pomáhali studentky a studenti oboru hotelnictví turismus. A mnozí velmi angličtinu ovládali a s Emilly probrali vše, co mladé lidi zajímá. A u toho všeho se i peklo a vařilo.
Emilly si zkusila jak se zadělává na české buchtičky s vanilkovým krémem, které ji velmi chutnaly, zajímavé pro ni byly i bramboráky a lokše. Obojí znala z domova, jen tam se dělají trochu jinak. Na oplátku zase ona předvedla jejich domácí recept, který pro Znojmo a Přímku nazvala Emillyny máslové slzy.
„ Těsto je jednoduché. Kvásek, hladká mouka, cukr, vejce a hlavně kardamon. Ten se musí rozdrtit, pokud už takto není koupený a dodává se do těsta. To se nechá vykynout. Udělají se koule jako na koláče, které se pak nechají ještě jednou vykynout a nahoru se pak do důlku dá máslo a zasype se krystalovým cukrem. Vše se peče v troubě teplé kolem 200 stupňů,“ popisuje finskou specialitu Emilly. Koláč je pak zlatistý, křupavý a chutí připomíná sladkou briošku nebo velikonoční mazanec. A proč slzy? Protože ono přidané máslo do důlku, z něho vytéká jako slzy.
Na Emilly i její spolužačky kromě práce, čekaly i různé výlety a exkurze do okolí. Mohli jste ji potkat i v ulicích města Znojma. „ Máte to tu krásné,“ řekla a jak snad i slíbila, někdy se sem ještě vrátí.
